Příprava a tvorba předloh, druhy předloh
Rukopis
- Z latinského manu scriptum = rukou psané
- Dnes chápeme rukopis jako každou písemnou a textovou předlohu z niž se má v tiskárně sázet. Nejčastěji ve forma datového souboru, jako výstup z textového editoru (Word, Open Office)
- Rukopis obsahuje normostrany
Imprimovaný rukopis (imprimatur)
Schválení rukopisu autorem k tisku bez korektur
Normostrana (NS)
NS, 30 řádek na straně po 60 úhozech na řádce - 60 x 30 = 1800 znaků
Vydavatelská arch
Obsahuje navíc oproti AA hlavně plochu titulu, záhlaví kapitol a jiné volná místa.
Je li rukupis v tištěné podobě, musí být nesvázaný (samostatné listy)
Na obalu rukopisu uvedený název tiskoviny, jméno a adresu objednavatele + celkový počet tisků
Levý okraj 35 mm, horní 25mm, pravý 10mm, dolní 15mm
Autorský arch
Obsahuje 20 NS, tzn. 20 x 1800 znaků = 36 000 znaků
Tiskový arch (TA)
Obsahuje 16 stran (líc, rub)
Vydavatelský arch
- Obsahuje navíc oproti AA např. plochu hlavního titulu, záhlaví kapitol a jiná volná místa (pro různé technické texty, které do publikace přídává sám vydavatel)
- Je li rukupis v tištěné podobě, musí být nesvázaný (samostatné listy)
- Na obalu rukopisu uvedený název tiskoviny, jméno a adresu objednavatele + celkový počet tisků
- Levý okraj 35 mm, horní 25mm, pravý 10mm, dolní 15mm
Typografické zásady a pravidla
Interpunkční znaménka
Tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník, otazník
. ,, :, ;, !, ?
Vzdy píšeme těsně za slovo. Za každé interpunkční znaménko náleží mezera.
Výpustka
…
Píšou se vždy tři, nikdy více ani méně. Tři tečky na konci věty znamenají také tečku za větou.
- 1. těsně za slovo + mezera
nedokončení slovo…[mezera]text - 2. mezera + … + mezera
něco uprostřed[mezera]…[mezera]pokračování - 3. mezera + … těsně před slovem
[mezera]…pokračování v textu
Spojovník a pomlčka
- Dlouhá, čtverčíková, em dash - na velikosti jednoho čtverčíku, používá se v americké sazbě jako náhrada uvozovek. V češtině se používá zřídka, někdy se uplatňuje v beletrii. Vyskytuje se v americké angličtině, ve Velké Británii sporadicky. V německé normě se doporučuje používat ji jen jako odrážku.
8.00-15.30 hod - Divis (spojovník) - velikost 1/4 čtverčíku. Používá se při dělení, spojení slov, sází se bez mezery
8.00-15.30 hod - Pomlčka, mínus - je to samé jako divis, ale má 1/2 čtverčíku, dává se ve významu od-do 8.00-15.00
Závorky a uvozovky
V češtině se dnes používají pouze dvojité „kulaté uvozovky“. Otevírací znak má tvar 99 a je dole, uzavírací znak má tvar 66 a je nahoře. Píší se těsně k danému slovu. „slovo”;
?Matematické značky
-oddálený mezi slovné mezerou - rozlišují malé písmenko x a znaménkem x - sázeno nad úroveň účaří a klávesovou zkratkou alt+215 3x_x_5y_=_5z - kolem znamének x nejsou mezety 20x25_cm
Procento, promile
Přídavné jméno 25%
Podstatné jméno 25[mezera]%
Úrok 5 %; sleva 15 %; 2procentní = 2% úrok; 0,002 alkoholu = 2 ‰ alkoholu
Čísla a číslice
- Číslovky řadové - 3.[mezera]ledna
- Čísla - 4 a více ciferná se sází po 3 ciferných skupinách - 50[mezera]000, 1[mezera]000
Datum a čas
Za řadovou číslovkou se píše tečka a mezera, proto i datum musí být zapsán s mezerami za tečkou po číslovkách. Datum musí zůstat vcelku, tzn. nutno vložit nezalomitelné mezery.
Čas
- Podle pravidel českého pravopisu
16.30[mezera]h, 2.15:30,6 (hodiny, minuty, sekundy, setiny)
- Podle normy ČSN 01 6910 (016910) se píše dvojtečka
16:30[mezera]hodin, 3:15 h, 2:14 h.
Letopočty
1939-1945 (bez mezer)
16.30_hod 16.30:2,4 (16 hod 20 min 2s 4 desetiny s.)
Peněžní jednotky
Kč_4_350,-_bez_DPH
154_Kč
Zdroje: ČSN 01 6910. Úprava písemností zpracovaných textovými editory.
Korektury a korekturní znaménka
Korektura je vyznačení chyb, nepřesností nebo nesrovnalostí s rukopisem a technickými nedostatky zjištěných na korekturních výtiscích. Opravy se provádějí korekturními znaménky.
Typy korektur:
První nebo domácí korektura
- V rámci těchto korektur by měl
redaktor spolu s autorem, či překladatelem provést jak veškeré opravy autorské (stylistické opravy a škrty), tak i všechny opravy chyb vzniklých při přepisu. - Z domácí korektury by měl vzejít soubor (textový) s definitivním textem a ani autor ani redaktor by v něm již neměli provádět žádné další stylistické ani významové změny.
- Takto korigovaný text se předává ke zlomu (kompletace textu a obrazu + editace).
- Korektura definitivní podoba stránek po domácí korektuře (správně provedené) by se v zámci stránkových korektur dělat pouze opravy a chybné zlomy (dělení slov, řeky, parchanty).
Stránkové korektury
definitivní podoby stránek. Po správně provedených prvních korekturách by se v rámci stránkových korektur měli opravovat pouze chyby zlomu - tedy chyby v dělení slov, řeky parchanty (vdovy a sirotci)
Řeka - cestička z mezer
Sirotek - poslední řádek odstavce, který se ocitne jako první na následující stránce
Vdova - Vzniká chybnou sazbou a to tak, že se první řádek odstavce ocitne na konci stránky
Obecná pravidla korigování textu
Jedná se o korigování textů (opravu chyb sazby). Vyznačují se na korekturním výtisku s dostatečně velkými prázdnými okraji pro opravy.
Při sazbě do šíře 16 cicer (16*4,513) vyznačujeme chyby na pravém okraji. Při širší sazbě vyznačujeme chybu na obou okrajích stránky a to vždy na tom okraji ke kterému je chyba blíže. Je doporučeho dodržet pořadí.
Doporučené pořadí korektur:
- Domácí korektura - provádí ji pracovník studia, kde je sazba připravována. Měl by ji provádět jiný pracovník, než ten, který sazbu provedl. V případě většího množství chyb se doporučuje korekturu opakovat.
- Autorská korektura - provádí autor, překladatel nebo vydavatel
-
Imprimatur - schválení korektury k tisku (autorem, nakladatelem, zákazníkem).
Mělo by být písemné a stvrzeno podpisem na každé straně korekturního výtisku. - Revize - poslední kontrola před tiskem
Vyznačování chyb a oprav v korektuře
- Provádíme ji černou, modrou nebo zelenou propiskou. Nikdy ne tužkou nebo červenou propiskou!
- Korekturní znaménko se může opakovat až po 5 řádcích.
- V korektuře nesmíme nic mazat.
- Každá stránka je opatřena datem korektury a podpisem toho, kdo korekturu provedl, čímž přejímá odpovědnost.
- Korektura musí být čitelná, srozumitelná a jednoznačná (korekturní výtisk se musí archivovat).
- Korektur nesmí měnit text bez souhlasu autora.
- Korektor si nesmí vymýšlet vlastní neexistující korekturní znaménka.
Korekturní znaménka a jejich dělení
- Výměnu, vypuštění a vsunutí znaků
- Různé změny v sazbě i umístění exponentů a indexů (očíslování)
- Pro změnu mezer
- Vyznačení odstavce, nový řádek a změnu písma
- Opravu technických nedostatků v sazbě a změnu formátu
- Znaménka pro opravu tabulek
- Znaménka pro zrušení nesprávné korektury (vytečkovaní)
Obrázky Korekturní znaménka, Korekturní znaménka2
Zdroje: ČSN 88 0410. Korekturní znaménka pro sazbu - Pravidla používání.
Obrazové předlohy
Práci s obrazovými prvky budoucích dokumentů lze rozdělit do 4 základních skupin:
- Příprava dodaných obrazových předloh pro další zpracování
- Digitalizace obrazových předloh, jsou-li v analogové podobě (skenerem)
- Vytvoření obrazového prvky bitmapové nebo vektorové grafiky tj. vznik grafického souboru ve vhodném formátu
- Úprava, zpracování a začlenění vytvořených grafických souborů do struktury budoucího dokumentu (zlom)
Typy obrazových předloh
- Perokresby (pérovky) - jednobarevné předlohy zhotovené na jednobarevném podkadu. Tyto obrázky mají ostrou kresebnou linii objektů a vyznačují se kontrastem mezi podkladem a kreslící barvou.
- Autopérovky (Tónové černobílé obrázky, černobílé fotografie) - Krom čar a plných ploch obsahují přechody. Obrázky kteslené tužkou, úhlem, černobílé fotografie.
- Tónové barevné obrázky (diapozitivym kresby a barevné fotografie) - obsahují barvy různých tónů, světlostí a sytostí.
Obrazové předlohy mohou být jako originál (kreby, malba, fotografie) nebo duplikát (tištěný nebo jiným způsobem rozmnožená kopie původní předlohy).
Obrazové předlohy se také dělí na:- a) odrazové (fotografie, kresba)
- b) průhledové (transparentní, diapozitivy)
Příprava obrazových předloh
Obrazové předlohy, které mají být reprodukovány (dále zpracovány) jsou dvojího druhu:
- Analogové - je potřeba digitalizovat
- Digitální - v elektronické podobě
Digitální předlohy lze převádět do různých formátů, importovat ... musíme rozhodnout o vhodném formátu (tiff, eps, jpeg ...) a rozlišení.
Digitální předlohy lze převádět do různých formátů, importovat atd. Musíme rozhodnout o vhodném formátu (gif, jpeg, png, eps, tiff) a rozlišení. Kresbu, fotografií, diapozitiv do elektronické podoby - to se dělá pomocí skenerů. Toto zařízení rozkládají do sítě bodů v různých podobách jasu.
Tento obraz následně upravujeme a retušujeme. Problematické je snímat již jednou vytištěné předlohy. Předlohy musí být před skenováním zbaveny rámů a paspart, čisté a nepoškozené. Poznámky na druhé straně nesmí prosvítat na stranu, kterou skenují.
Je vhodné rovněž vědět o celém projektu dokumentu (jak se bude tisknout, jakým rastrem atd.). Na celkovém použití totiž závisí to v jaké kvalitě musím mít zdrojové obrázky. Neplatí, že s pomocí grafických programů lze s obrázkem udělat cokoliv - tj. zvětšit, zmenšit, oříznout apod, aniž by utrpěla kvalita. Neplatí ani to, že čím mám větší vstupní rozlišení skeneru při snímání obrazových předloh, tím kvalitnější bude výsledek. Nároky na kvalitu obrazu a jejich digitalizaci závisí na cílovém použití.
Postup snímání předloh a skeneru - probíhá v několika krocích
- Zobrazení předlohy v okně v daném programu - prescan (náhled)
- Nastavení parametrů - jas, kontrast, rozlišení, barevnost, definovat oblast snímání
- Uložení výsledku - do souboru v určitém grafickém formátu
Formáty dat
Formát souboru je v podstatě metoda uložení informace v souboru. Každý program umožňuje ukládat v jednom nebo několika formátech. Formát v němž je soubor uložen určitě v jaké aplikaci může být později otvírán, proto je důležité správný formát souboru.
Data - informace uložené v datových souborech na disku, DVD atd.
Formát souborů - způsob jakým jsou data uložena ve formě souboru
Soubor pro zpracování textu - nejrozšířenější jsou vnitřní formáty aplikací (doc, rtf, txt…)
Pro zpracování souborů z obrázky se nejčastěji používají.
JPEG
Vhodný hlavně pro tvorbu obrázků na webu a pro souboru, kde požadujeme malou velikost výsledného obrázku. Využívá ztrátovou kompresi. Lze je snadno importovat do všech aplikací .
BMP
BMP obrázky jsou zde ukládány po jednotlivých pixelech. Podle toho kolik bitů je použito. Pro každý pixel. Rozlišujeme: 2 barvy (1bit na pixel), 16 barev pro 4 bity, 256 pro 8 bit, 65536 pro 16 bitů, 16,7 mil pro 24 bit. Nepoužívá kompresi.
GIF
Určen hlavně pro internetové použití. Používá 8bitovou hloubku barev, můžeme ukládat animace i průhledné pozadí. Používá bezztrátovou kompresi.
PNG
(Portable Grapnic Network). Využívá bezztrátovou kompresi. Podporuje 24bitovou barevnou hloubku. Obsahuje tzv. alfakanál pro průhlednost (8 bitů - 256 odstínů průhlednosti), tento formát ale nepodporuje systém barev CMYK a proto se využívá na internetu se systémem RGB.
JPEG 2000
Je schopen ztrátové i bezztrátové komprese. Ztrátová je o 20-30% účinnější než komprese JPEG. Je odolný vůči chybám datového toku. Pracuji s obrázky většími než 6400x6400px, což je omezení JPEG. Pracuje v různých barevných módech na rozdíl od JPEG. Rovněž umožňuje definovat tzv "zájmové oblasti", které jsou od ostatních částí obrázku odlišeny přednostním umístění datového toku.
TIFF
Je otevřený grafický formát, aplikace jej můžou načíst i upravit. Používá bezztrátovou kompresi. Můžeme jej tisknout na libovolné tiskárně, ale jeho načítání je zdlouhavé. Využívá se pro bitmapová data. Lze u něj dodělat barevné korekce.
Komprese pro TIFF
LZW komprese - jde o bezztrátovou kompresi použitelnou zejména pro obrázky s velkými plochami jedné barvy nebo opakujícími se rastry. Podstatná je zde skutečnost, že s touto kompresí umí pracovat drtivá většina programů a nehrozí jakákoliv změna dat (zhoršení kvality). Na druhou stranu se soubor tímto algoritmem zmenší poměrně málo a navíc se práce s obrázkem zpomalí, protože je potřeba ho opět dekomprimovat.
ZIP komprese - s tímto typem komprese umí pracovat pouze Adobe Photoshop a InDesign. Nabízí kvalitnější bezztrátovou kompresí (menší soubor) avšak při delším komprimačním čase než LZW.
JPEG komprese - ztrátová komprese, jejímž výsledkem jsou výrazně menší soubory při rozumné kvalitě. Kvalita souboru v JPEG záleží na nastavení kompresního poměru. Ten udává jak velkou plochu algoritmus analyzuje (např. 10^2 obrazových bodů) a jaké množství detailu z obrazu zahodí. Proto použití v pre-pressu samozřejmě platí, že ve většina případů si můžeme dovolit pouze nejnižší kompresní poměr (v Photoshopu označován jako kvalitativní faktor, který musí být naopak co nejvyšší), jehož výsledky jsou pro většinu kvalitních barevných reprodukcí dostačující, přičemž zkomprimovaný soubor je výrazně menší než původní originál.
PDF - dokáže přenášet bitmapová i vektorová data. Na rozdíl od TIFFu je text vektorový a na rozdíl od EPSu je soubor zpracován velmi rychle.
EPS
tisk je možné pouze na postskiptových tiskárnách. Pracuje jak s bitmapou tak i s vektory. Jeho import je rychlý, protože zobrazuje pouze náhledy, ovšem tisk může být oproti TIFu časově náročnější. Umožní používat přímých barev a proto je vhodný pro tvorbu log.
Komprese pro EPS
EPS nelze ukládat s bezztrátovou kompresí. Máme pouze dvě možnosti:
EPS nekomprimovaný
JPEG komprese - EPS a JPEG kompresí je podporován všemi běžnými aplikacemi a jeho použití je tak univerzální s několika podmínkami. Tisk lze realizovat pouze na tiskárnách vybavených Postscript Level 2 nebo Level 3 a je třeba počítat s problémy při separaci. EPS nabízí 4 stupně JPEG komprese (nízká kvalita až maximální kvalita obrazu), jejichž význam je poměrně jasný. Použijete-li volbu maximální kvality obrazu, pak je výsledkem solidně komprimovaný soubor s obrazovou informací, která při běžné reprodukci ofsetovým tiskem není okem rozeznatelná od nekomprimovaného souboru. Ale opět pochopitelně záleží na řadě faktorů - kvalitě reprodukce, použitém papíru a typu obrázku.