Reprodukční materiály

Dělí se podle různých hledisek podle:

Podle druhu podložky

Transparentní (polyester, sklo)
opacitní (papír, plast). V polygrafii se používají zejména filmy s polyesterovou podložkou.
Můžou být formátované (ploché) určené pro reprodukci kamerou. Nebo filmy svitkové (v roli) určené pro osvitovou jednotku. Filmy se dodávají v různých formátech (6x9, 9x12, 10.5x13.8, 13x18,... 50x60cm).

Podle gradace

• měkké
• tvrdé
• normální materiál

Rozsah kontrastu mezi světlem a stínem

Podle spektrální citlivosti

Světlo patří mezi elektromagnetické záření. Jeho složky jsou většinou očima neviditelné (rádiové vlny, televizní signál, gama záření apod.). Fotografická citlivá vrstva v reprodukci reaguje zejména na viditelné spektrum.
     V některých případech je třeba, aby fotografický materiál reagoval na celé viditelné spektrum. V jiných případech je třeba, aby reagoval na určitou část.
Světlocitlivá vrstva složená ze sloučenin halogenidu stříbra, má tzv. přirozenou citlivost. V praxi to znamená, že taková vrstva sice výrazně reaguje na světlo, ale pouze na některé jeho spektrální složky.

Použitím takto neupravené vrstvy vznikají materiály

• Nesenzibilované - citlivý na modrou, necitlivý v pásmu žlutá až červená (zpracovává se při žlutooranžovém a žlutém světle.). Mají základní citlivost halogenidu stříbrného AgX
• Ortochromatické - obsahují navíc tzv. optické senzibilizátory, to jsou látky, které dovedou rozšířit spektrální citlivost. Citlivý k zeleným a zelenožlutým paprskům. Zpracovává se při rubínově červeném světle. Vhodný pro černobílé reprodukce, pérovky.
  pozn. 4RM - Máme na praxi ve fotokomoře
• Panchromatické - jsou senzibilované ke všem barvovým složkám spektra. Nejmenší citlivost je k barvě zelené, proto se tyto některé materiály mohou zpracovávat při tmavě zelené světle. Materiály panchromatické se naopak používají tam, kde je třeba barvy rozšířit (platí to stejně pro černobílý i barevný materiál).
• Infrachromatický - je citlivý k infračervenému záření, vlnové délky lidské oko nevnímá (vojenské účely). 700 - 1300 nm tedy mimo neviditelnou část spektra

Podle fotografického rozsahu

• pérový
• síťový
• polotónový

Podle účelu použití

• negativní
• pozitivní
• iverzní

• Citlivost fotografického materiálu - tím rozumíme především převrácenou hodnotu takového osvitu, který způsobuje zčernání vrstvy na předem stanovenou hodnotu optické hustoty.
• Relativní citlivost - vyjadřuje poměr citlivost různých fotografických materiálů.
• Spektrální citlivost - vyjadřuje citlivost fotografického materiálu k určitým oblastem světelného spektra.
• Rozlišovací schopnosti - vlastnosti fotografické citlivé vrstvy reprodukovat velmi jemné detaily. Vyjadřuje se počtem rovnoběžných čar, které je vrstva schopna rozlišit v délce 1mm. Vypovídá o míře kvality vrstvy.
• Zrnitost - citlivost fotografické vrstvy způsobuje obsah mikroskopických zrn halogenidu stříbra. Tato zrna tvoří nerovnoměrné shluky a určité nepravidelnosti. Proto je toto zrno na velmi silně zvětšeném fotografickém obraze patrné v podobě různě velkých černých teček.

• Ochranná vrstva - je nanesena na světlocitlivé vrstvě, chrání ji proti mechanickému poškození
• Světlocitlivá, bromido-stříbrná vrstva (emulze). Světlocitlivou vrstvou vytváří disperze krystaliku bromidu stříbrného nebo chloridu stříbrného v želatině.
• Spojovací vrstva - zajišťuje dobré připnutí emulze na podložce.
• Podložka filmu - triacetová nebo polyesterová zajišťuje rozměr. stabilitu.
• Antihalační vrstva - zamezuje halaci a současně vyrovnává napětí způsobené vrchní želatinou brom. stříbrnou vrstvou, aby film zůstal po zpracování rovný.

Členění podle gradace (strmostí)

Gradace je schopnost citlivé vrstvy reprodukovat určité množství polotónů. Vysoká gradace je třeba tam, kde je potřeba rozbrazit pouze černou a žádný polotón. Naopak nízkou gradací získáme polotónový, harmonizovaný film. Gradace je měřitelná denzitometrem, značí se „G”

Všeobecně platí tyto vztahy:

• G < 1 gradace měkká
• G = 1 gradace normální
• G > 1 gradace tvrdá

V polygrafií se v současnosti používají zejména materiály ultratvrdé, to znamená, že mají velmi vysokou gradaci.

Členění podle způsobu použití

• polotónové - zaznamenávají stupně šedé
• porobkové - jsou schopny zobrazit pouze černou, nejsou schopny zaznamenat polotón
• síťové - pro zhotovení autotypických obrázků, zároveň se od nich vyžaduje vysoká gradace
• pro osvitové jednotky - materiál s vysokou strmostí a upravenou spektrální citlivostí, vzhledem k typu laserového zdroje
• přímopozitivní - po osvitu a vyvolání přímo vytváří diapozitiv

Členění podle fotografického rozsahu materiálu

• pérovkový
• síťový
• polotónový
• vícevrstvý

Technologie zpracování fotomateriálů je proces, do kterého vstupu neexponovaný fotografický film s latentním obrazem a výstupu dokonalý kopírovací podklad v podobě vyvolaného filmu.

Expozice

Probíhá působením světla na citlivou vrstvu. Při expozici pracujeme s několika faktory (doba osvitu, velikost clony - ovlivňuje délku expozice, intenzita osvětlení).

Fotografická emulze

je tvořena pevnou suspenzí krystalů AgBr, AgCl v želatině. Tyto krystaly vznikají následující reakcí:

Dusičnan stříbrný (Ag No₃) + KBr (Bromid stříbrný, bromid draselný, dusičnan draselný). Následuje s chlazení, emulze ztuhne a musí se proprat tak, aby z ní byly odstraněny přebytečné látky.

Latentní obraz

Je změna způsobená světlem fotografické emulzi. Při běžných expozicích je neviditelný. Je tvořen stříbrem a viditelným se stává až po vyvolání. Světlo, které dopadá na fotografickou emulzi, vystřelí elektron z iontu Br, ten putuje krystalem a buď se spojí s Br a nebo (a o to nám jde) se zachytí v místě poruchy krystalu. Tyto poruchy se vytváří uměle.
Tomuto místu se pak putjí kladně nabité Ag ionty, které vytváří se zde pak zcela logicky atomární stříbru Ag. Kdyby nebylo poruchových míst marně bychom hledali latentní obraz. Velikost mikrokrystalů určuje citlivost a kontrast (větší jsou citlivější). Čím jsou krystaly velikostně podobnější tím je vyšší kontrast při jejich zpracování.

Vyvolání

Neexponovaný film s latentním obrazem je vložen do vývojky. Zda se latentní obraz zviditelní, všechna místa zasažena světlem při expozici zčernají. Místa, která nebyla zasažena světlem se nemění a zůstávají jim působení vlastností (světlocitlivost). Tento proces se provádí buď ve změ, nebo při filtrovaném osvětlení.
     Abychom s takto získaným obrazem mohli dále pracovat na světle, musí být v dalším procesu odstraněny všechny zbytky světlocitlivé vrstvy, která je aktivní.

• Fyzikální

  Kovové stříbro z roztoku se usazuje na kovovém stříbře latentního obrazu. Z toho zcela logicky vyplývá, že vyvolávací lázeň musí obsahovat soli stříbra.

• Chemické

  Zde vzniká stříbro chemickou reakcí s AgBr, tedy redukcí AgBr na kovové stříbro. Není potřeba, aby lázeň měla stříbrné soli. Prostředí je vždy zásadité. Je-li kyselá, nepracuje/nefunguje. Při vyvolání vzniká oxidační produkty, který vývojku okyseluje (znehodnocuje), proto se ta přidává siřičitan sodný Na₂SO₃. Většina těchto vývojek obsahuje KBr, což zpomaluje vyvolávací proces a zamezuje vzniku závoje. Vyvolávací proces je ovlivněn silně teplotou.

Přerušení

Provádí se v přerušovací lázni a jde zde o odplavení vyvolávacích látek a ukončení procesu vyvolávání. Přerušení je chemicky umožněno procesem neutralizace

Ustalování

Ustalovač odplaví z filmu všechny části světlocitlivé aktivní vrstvy. Zůstává pouze černý fotografický obraz na čiré podložce. Po ustálení dostáváme film, se kterým můžeme volně pracovat na světle.

Po ustálení následuje dokonalé praní v tekoucí vodě, která zbaví film všech zbytků ustalovače. Konečnou fází je sušení filmů

Tento technologický proces se používá i v současnosti. V dřívější době, kdy se reprodukce prováděla na reprodukční kameře, se celý proces prováděl ručně v temné komoře. V dnešní době se reprodukce provádí pomocí skeneru a práce na počítači v digitální podobě

Osvitová jednotka

Je to přístoj připojený k počítačí, kde je prostřednictvím RIP-u rozložen obraz na obrovskou sérii autotypických bodů. Tyto body jsou postupně za pomocí laserového světelného zdroje naexponovaný na fotografický film. Tímto druhem osvitu vzniká latentní obraz

Vyvolávací automat

Ten představuje přístroj opatřený sérií válců, které provází film určitou rychlostí procesy - vyvolávání, přerušení, ustalování, praní a sušení. Produktem vyvolávacího automatu je film, připravený pro montáž.

Fotopolymery můžou mít různou tloušťku. Rozdělujeme je na pevné (buďto bez podložky a nebo s podložkou plastovou, ocelovou, hliníkovou). Podle charakteru předlohy a způsobu jejich reprodukce rozlišujeme několik druhů štočků:

• Pérové štočky - tzv. pérovka, rozumí se jí štoček zhotovený většinou z černobílé pérové předlohy, jejíž kresba má jedinou tónovou hodnotu.
• Síťový, autotypický štoček tzv. autotyp. Má tónový obraz rozložený na síťové body různé plošné velikosti.
• Kombinovaný, autopérový štoček - vzniká kombinací předchozích druhů. Obsahuje perovou kresbu i tónový obraz
• Vykrývaný síťový štoček - je zvláštním druhem štočků, je to tzv. vykrývaný autotyp, u kterého bylo pozadí odstraněno leptáním nebo rytím

Fotopolymerní deska pro CTP

Pro technologii CTP se používají speciální deska. Nosná fólie a polymerní vrstva jsou stejné jako u analogových desek. Místo ochranné vrstvy je součástí digitální desky černá pružná vrstva, do které lze laserem vypálit požadovaný obraz. Její dokonalé přilnutí k fotopolymeru zabraňuje podsvícení při hlavní expozici.

Výrobní proces

Celou digitální technologii výroby flexoštočků můžeme rozdělit do šesti kroků - zadní expozice, vypálení obrazu do černé vrstvy, hlavní expozice, vymytí v pracím procesu, sušení, finišování.

Při digitální technologii dochází ke dvěma zásadním jevům:

• Výrazná je kontrakce (zmenšení bodů na hotové desce oproti velikosti bodů na černé vrstvě. Je to způsobeno přítomností vzdušného kyslíku při hlavní expozici, který zabraňuje dokonale k polymeraci. Tento nežádoucí efekt lze jednoduše eliminovat použitím správné kalibrace CTP stroje.
• Druhým jevem je nerozptýlené působení UV záření, při kterém dochází k přesnější polymeraci

Parametry při výrobě štočků

• Délka zadní expozice - určuje výšku základny při ukotvení jednotlivých bodů
• Optimální výkon laseru - nízký výkon způsobuje nedokonalé odpálení černé vrstvy, příliš vysoký může poškodit polymer. Hodnota výkonu závisí na vlastnostech maskovací vrstvy, délce působení a rozlišení.
• Zaostření paprsku - je třeba určit přesnou pozoci laserové hlavy vzhledem k povrchu zpracované fotopolymerní desky
• Velikost minimálního bodu - díky již zmíněné kontrakci je velikost bodu nižší na štočku oproti maskovací vrstvě.
• Hlavní expozice - zajišťuje dostatečnou polymeraci a ukotvení tisknoucích prvků.
• Ostatní parametry - nastavení vymývacího procesoru, délka sušení, nastavení finišeru.

Základní parametry osvitů

• Formát filmů - musí být o několik centimetr větší než čistý formát stránky, aby do něj šly umístit ořezové a registrační značky
• Správná frekvence tiskového rastru - při konkrétním rozlišení je ji potřeba předem nastavit
  Tyto dvě položky jsou spolu vázány a drivery je ani od sebe neumožní „roztrhnout”, takže se vybírá z předem definovaných dvojic hodnot.
• Úhly natočení separací - je důležitá jejich kontrola.
  Drivery mají jako klasické ofsetové úhly nejčastěji 0,°15°,45°, 75°. Pokud se pracuje s jiným typem bodu než je kruhový, nebo se připravují filmy pro jinou tiskovou technologii (např. flexo), je třeba úhly změnit.
• Barvy, které se mají separovat - pokud je v dokumentu použitá jedna nebo více přímých barev (mohou být definovány přímo ve zlomové aplikaci nebo být do ní „zavlečeny” např. ze souboru EPS), je nutno jim vyhradit zvláštní plát a definovat úhel jejich separace.
  Zde znovu přichází ke slovu separovaný Postskript, kde jistota, že přímá barva bude v samostatném plátu. Některé RIPy mají problémy při kompozitivním tvaru tiskového dokumentu přímou barvu (její jméno) identifikovat a vyhradit ji samostatný plát - velmi často ji rozloží do výtažkových barev CMYK a přiřadí do příslušných plátů.
• Volba pozitiv / negativ - je volbou tiskové technologie. Nejčastěji se volí pozitiv, negativ se používá v některých případech přípravy pro flexo či knihtisk. Některé filmy používají negativ i pro ofset a to z toho důvodu, že plakáty se lépe pasují.
• Otočení obrazu (stranově převrácení) - znovu souvisí s typem tiskové technologie a často se slangově vyjadřuje „emulze nahoru / emulze dolů” Pokud budeme definovat, že emulze je vždy na spodní straně filmu (tzn. že se na obraz díváme přes průhlednou základní podložku jako by odshora), pak pro ofset platí, že se stranově otáčí a např. pro sítotisk ne. Souvisí to s kopírováním obrazu z filmu na potiskovanou matici, kdy emulze filmu musí vždy ležet na emulzi matrice. Ofsetové filmy se pokládají na kovolisty nahoru a exponují se odshora, sítotiskové filmy se pokládají na síto „zespoda” a z této strany se také ozařují.
• Tiskové značky - pod jedním názvem schovávají značky pro ořez, značky pro pasování výtažků, tiskové škály a informační texty. Všechny tyto značky se vztahují ke stránce a nikoliv k tiskovému archu, takže tiskárna si k nim přidává další potřebné značky (např. pro odstup stránek mezi sebou, pro skládání, kontrolní klíny, pro zařízení tisku a další.)

Kontrola filmů

Zachycení chyby a její oprava je čím levnější, tím se provede dříve. Proto by se nemělo čekat až na luk, ale měly by se pečlivě kontrolovat již filmy. Jednotlivé úkoly by se měly provádět podle důležitosti a četnosti, kdy mají být filmy kontrolovány.

• Obsah stránky na filmu - kontroluje se zda je všechen text správně vykreslen, (zda nedošlo k vypadání písmenek či k nahrazení chybějícího fontu), či zda stránka obsahuje všechny objekty (mohou scházet RGB objekty, mohou scházet pláty přímých barev). Provádí se na všech stránkách.
• Správné převrácení stránky podle tiskové technologie - je třeba určit, na které straně filmu je emulze - pod malým úhlem je emulze malátná, neleskne se jako plocha filmu. Provádí se na všech stranách.
• Přítomnost všech potřebných značek - zejména soutiskových a ořezových. Provádí se na všech stranách.
• Namátková kontrola správného natočení separací a frekvence rastru - tento parametr se měří pomocí průhledového pravítka s jemnými čarami ve tvaru polokružnic. Po přiložení na rastr obrazu, nejlépe v místě 50% plošného krytí, se v určitém místě pravítka vytvoří „moiré”. Interference mezi linkami a vlastními tiskovými body. Toto místo určuje úhel natočení separace a frekvenci rastru. Provádí se při podezření na nekvalitní práci studia, nebo při zahájení spolupráce s novým studiem, eventuálně příležitostně na několika stránkách v zakázce.
• Kontrola denzity filmu a lineárnosti osvitu - měří se černobílým průhledovým denzitometrem a film v plné černobílé ploše by měl vykazovat minimálně denzitu 3,5D (ideální hodnoty se pohybují okolo 4,0 D). Lineárnost osvitu se měří na kontrolních políčkách a sleduje se, zda se osvit neodchýlil o více než 1% od deklarované hodnoty. Měří se zejména při hledání chyby osvitu nebo při problémech s kvalitou tisku.

Většina typů CTP desek (konvenčních) pozitivním i negativním halogen stříbrných fotopolymerních a termálních desek první generace následuje po expozici vyvolání mokrou cestou.

V praxi se používají i termální desky druhé generae (bezprocesní, bezchemické), které chemikálie pro další zpracování nepotřebují. Tyto tiskové formy jsou vyvolány různými účinky tepla.

Halogenydo stříbrné desky

Vysoká citlivost, není nutný zdroj o vysokém záření (výkonu). Široká spektrální citlivost - vysoké rozlišení, tiskové formy pracují - jsou exponovatelné v různých vlnových délkách. Osvit probíhá fialovým světlem bubnových osvitových jednotkách vnitřní činnou plochou nebo plochám osvitových jednotkách.
Výdrž těchto tisk. forem na hliníkové podložce je 300 000 výtisků bez možnosti vypalování na polyesterové podložce do 20 000 výtisků. Nevýhoda je nutnost manipulace při žlutém světle a chemické odpady. Pozitivně a negativně pracující desky.

Fotopolymerní

• Osvit laserovými diodami s fialovým světlem.
• Horší rozlišení naž AGX
• Vyšší energetická náročnost
• Manipulace při žlutém světle
• Výdržnost 200 tisíc výtisků s možností vypálení a tím zvýšení výdrže
• Osvit osvitových jednotkách s vnitřní činnou plochou nebo plochých osvitových jednotkách

Termální

Termální desky první generace
Jsou k dispozici jako pozitivní a negativní. K osvitu se používá laserových diod 830nm. Osvit probíhá v osvitových jednotkách bubnových vnitřní činnou plochou, alternativou je použití laseru Nd-YAG 1064 nm. Osvit probíhá u plochých osvitových jednotkách nebo bubnových vnitřní činnou plochou. Tyto tiskové formy mají dobře definované tiskové body s dobrou hranovou ostrostí a vysokým rozlišením. Po expozici následuje vyvolání ve vývojce nebo v čisté vodě.

Termální desky druhé generace

U těchto se využívá ablačního postupu, existuje celá řada variant. Existují termální desky na princpipu toho, že kopírovácí vrstva obsahuje částice citlivé na teplo, které se při osvitu laseru nataví „připeče” k podložce. Tato místa jsou pak tisknoucí.