Tampónový tisk


Jedná se o nepřímý tisk z hloubky, kde je tiskový motiv zahlouben do tiskové desky nebo válce. Tisková barva přenáší na potiskovaný předmět pomocí elastického tamponu. Princip tamponového tisku vychází z hlubotisku. Tiskové stroje se nepodobají strojům žádné jiné techniky, což je dáno zvláštním způsobem přenosového tisku. Tampónovým tiskem je možno potiskovat téměř jakýkoliv materiál, zejména se hodí na různé trojrozměrné předměty.


Historie

Tampónový tisk je poměrně mladou tiskovou technikou. První dochované zprávy pocházejí z 18. století, kdy se ve Švýcarsku využívala pro potisk ciferníků hodinek. Tampon byl vyroben ze želatiny a umožňoval přenést až 20 otisků pomocí barev ředěných terpentýnem. Název techniky „tampónový tisk“ vznikl od slova tampon, což je francouzský výraz pro razítko.

Tampónová tisková technika má kořeny v tiskové technice, používané už před mnoha desítkami let ve švýcarském hodinkářském průmyslu k potiskování hodinkových ciferníků ručními želatinovými tampóny. V druhé polovině šedesátých let zažila tato stará tisková metoda, která byla do té doby rozšířena primárně pouze v hodinkářském průmyslu, neočekávaný rozvoj. Tampónový tisk se najednou začal jevit jako ideální metoda potisku pro obrovské množství aplikací a po objevení sillikonových tampónů a tamponotiskových strojů nové konstrukce tento druh tisku zažil skutečný rozkvět. Počet výrobců tampónových strojů se pak zněkolikanásobil, aby se uspokojila poptávka po jednoduchém a levném potisku. Tampotisk umožnil nové možnosti designu konstruktérům a návrhářům a výsledkem bylo, že výrobky se staly atraktivnější a funkčnější. V současnoti tampotisk dosáhl technicky velmi pokročilé úrovně a má široký rozsah použití.

Princip tisku

Tisková forma, označovaná jako klišé, může být plochá nebo válcová a tisknoucí prvky jsou zde zahloubeny do povrchu.

Při přípravě tisku musí být předloha korigována na deformaci obrazu s ohledem na tvar potiskovaného předmětu.

Při tisku je tisková forma zaplněna tiskovou barvou, která je následně z tiskových jame pod tlakem přenesena nejprve na pružný tampon a z něj na potiskovaný předmět. Tento předmět může být různě tvarovaný, zaoblený, zahloubený a vyvýšený.

Tiskový proces probíhá v několika krocích:

  1. Je stěrkou na TF nanasena tisková barva z barevníku
  2. Barva je setřena z povrchu TF stěrkou tak, aby zůstalapouze v zahloubených tiskových jamkách a zároveň se přesouvá tampon nad TF
  3. V tomto kroku se tampón přitlačí na povrch tiskové formy a následně se zvedne
  4. Tampón se přesune na potiskovaný předmět a současně je forma opět naplněna tiskovou barvou
  5. V tomto kroku se tampón přitiskne na potiskovaný předmět a přenese na něj tiskový obraz. Po tomto procesu se tampón zvedne a celý proces se opakuje
  6. Přebytek barvy setře stěrač a barvu ze zahloubených míst sejme kontaktnním způsobem elestický tampon. Z něj se poté obtiskne na nejrůzněji tvarované předměty.

Barvy z tampónu se částečně odpařuje rozpouštědlo a tak se barva stane více lepivou.

Tisková forma (klišé)

Tiskovou formou je tzv. klišé. (kovová destička na niž je nanesena vrstva fotopolymeru). Toto klišé má zákl. charakteristiky znak formy hlubotiskové (tiskové prvky jsou zahloubeny do její plochy). Klišé má stejný rastr jako u ofsetu (hloubka tisk bodu je stejná). Barva je z tiskové formy přenáší na potisk. materiál pomocí tampónů se silikonové pryže.

Tiskovou formu u tampónového tisku tvoří deska nebo válec se zahloubenými tiskovými prvky. Jamky jsou stejně hluboké, ale jsou v jiné šířce. Tisková forma, zvaná také klišé nebo štoček, může být zhotovena z různých materiálů podle toho, jaké nároky budou na tisk kladeny.

Hloubka jamek je 20-30 mikrometrů a všechny jsou ve stejné hloubce. Může být zhotovena z různých materiálů (fotopolymer, ocel, keramika).

Materiály na výrobu tiskových forem:

  • ocelová tisková forma
  • měděná tisková forma
  • plechová (planžetová) tisková forma
  • fotopolymerová tisková forma

1) Fotopolymerní

  • jedná se o tenkou destičku z kovu
  • tloušťka 0,3-0,4 mm, na niž je nanesena vrstva fotopolymeru.
  • přes filmový podklad se kopíruje obrazový motiv, exponovaná místa se vytvrdí, neosvícená zůstanou beze změny. Po osvitu následuje druhý osvit, při kterém se v neexponovaných místech vytvoří síť kruhových bodů, které po vyvolání tvoří opěrné body pro stěrku.
  • Vytváření těchto bodů je nezbytné pro velké barevné plochy, protože brání možnému zanoření stěrky do vyhloubených míst TF při stírání barvy z povrchu formy.
  • Životnost tohoto klišé je až 30 000 výtisků.

2) Ocelová

  • Tloušťka destičky je 0,5mm (jsou to tzv. tiskové planžety).
  • Jejich výdrž je 200 000 - 300 000 výtisků
  • Na tuto planžetu je nanesena fotocitlivá vrstva (chemicky odolná), do této vrstvy se vykopíruje obraz a síť kruhových bodů, pro vytvoření opěrných míst. Následuje dvojí expozice, vyvolání a odplavení tisknoucích míst a leptání. Po leptání se štoček opláchne vodou, neutralizuje a odstraní se zbytky fotocitlivé vrstvy. Motiv je vyleptán do oceli.

Existují i varianty s využitím hliníku nebo oceli se speciální vrstvou, do niž se vypaluje laserem.

3) Ocelová s klišé s tloušťkou destičky 10mm

  • Využívá se nástrojové oceli. Tato ocel je potažena fotocitlivou vrstvou
  • Princip zhotovení je podobný jako u planžet s tím rozdílem, že se tato ocel navíc ještě kalí pro zvýšení tvrdosti. (tepelná úprava - zahřátí a rychlé schlazení)
  • Výdrž až 1 000 0000 výtisků

4) Keramické klišé

  • Motiv vypálen laserem
  • Výdrž až 2 000 000 výtisků
  • keramická deska na niž je glazura do té vypalování laserem

Tiskový tampón

  • Tampóny se vyrábějí v širokém sortimentu, liší se tvrdostí, tvarem a velikostí.
  • Jako materiál je používán silikonový kaučuk na něhož jsou kladeny vysoké nároky: hladkost kaučuku, by měl být pružný, odolný vůči oděru, mechanickému namáhání i vůči používaným barvám a ředidlům, stabilita povrchového napětí.
  • Tvar tampónu se volí podle velikosti motivu a jeho charakteru a podle tvaru potiskovaného materiálu
  • Je dobré provést zkoušku tisku, avšak nedocenitelná je zde zkušenost tiskaře
  • Životnost tampónu je 20 000 - 50 0000 výtisků a tuto živnost snižuje: špatné skladování, neodborné čištění, ostré hrany klišé, částečky nečistot na potiskovaném materiálu
  • Po ukončení tisku by se tampon měl očistit a ošetřit silikonovým olejem
  • Tamponu se nedotýkat rukou!
  • Tampony bývají podle tvrdosti barevně odlišeny
  • Tvrdý tampón lépe přenáší barvu, umožňuje větší jemnost a brilantnost tisku, má větší životnost a menší sklon ke kmitání v rychloběžných strojích.
  • Měkčí tampóny - použití pro tisk větších ploch a předmětů se strukturovaným povrchem

Tiskové stroje

Liší se velikostí potiskované plochy, počtem tiskových barev, stupněm automatizace, typem barevníku a dalšími konstrukčními prvky

Podle stupně automatizace děláme na

1) Ruční

  • Nejjednodužší, nejlevnější
  • Bez jakékoliv stopy automatizace
  • Pohyb tampónu, nanášení a stírání barvy se děje pomocí 1 nebo 2 pák, které ovládá obsluha

2) Poloautomatické

  • Obsluha provádí nakládání a vykládání potiskovaných předmětů
  • Tisk probíhá automaticky
  • Lze zde nastavit a regulovat počet rychlost jednotlivých taktů

3) Automatické

  • Vše probíhá automaticky
  • Potiskované předměty jsou umístěny na transportních zařízeních, nebo jsou v zásobníku
  • Samostatnou skupinu tvoří rotační tampónový tisk (potisk víček láhví), kdy je barva na předmět nanášena pomocí otáčejícího se válcového tampónu, nebo soustavou malých tampónů umístěných rovnoměrně po obvodu válce.

Z hlediska konstrukce rozlišujeme tyto:

Otevřený barevník

  • Otevřená nádobka z barvou
  • Dochází zde k odpařování rozpouštědel tzn. změna vlastností barvy. Při větších nákladech je lepší kontrolovat barvu
  • Tato nádoba je vedle TF, pod její úrovní, na TF se nanáší pomocí válečků, nebo těrky a z netisknoucích míst je stírána stěrkou

Uzavřený barevník

  • Tvoří jej nádobka kruhového otvoru. Ta může být rovněž oválná nebo obdelníková, do této nádobky je přiváděna barva. Tato nádobka svými hranami stírá přebytečnou barvu s klišé. Toto řešení je ekologičtější, efektivnější, rychlejší, stabilnější ale dražší.

Tisková barva

[Související: Tiskové barvy / Tamponový tisk ]

Viskozita barvy

Kontrola sprvné viskozity před tiskem je velmi důležitá, protože viskozita má významný vliv na způsob předávání barvy z tamponu, na roztékání, na ostrou tištěných hran, možné zasychání barvy v TF i na adhezy barvy k porchu.

Vzhledem k velmi rozdílným druhům strojů na trhu a požadavkům se ředidlové barvy nedodávají naředěné pro tisk a před tiskem je tedy potřeba upravit viskozitu barvy přidáním ředidla. V tomto podě není vyjímkou ani nový systém barev vytvrzovaných UV zářením. Viskozitu všech tamponových barev je třeba upravit před začátkem tisku přidáním ředidla. Obecně závisí jemné nastavení viskozity na mnoha různých parametrech, jako je například druh barvy, druh a hloubka TF, barevník (otevřený/uzavřený), rychlost stroje i tvar, velikost a tvrdost tampónu.

Zhodnocení techniky

  • Tamponový tisk je tiskový proces, který může přenést 2D obraz na 3D objekt
  • Můžeme potisknout širokou škálu materiálů: reklamní předměty, hrníčky, propisky, plasty, implantáty operované do lidského těla např. i kontaktní čočky.
  • Tamponový tisk má hmatatelný nános barvy, který je vyvýšený
  • Při potisku triček tento tisk vypadá velmi dobře a kvalitně, nevýhodou může být po čase sloupnutí barvy
  • Nevýhodou je, že musíme dávat pozor na ředění barev, aby barva měla správnou viskozitu a tiskla tak, jak má
  • Mezi nevýhodu patří i velmi velká citlivost tamponu, který musíme uchovat nejlépe ve tmě a nesmíme jej chytat do ruky a jakkoliv jej mechanicky poškodit, protože potom by byl tisk nekvalitní a nevznikaly by chyby.
  • Tiskový stroj tamponového tisku je jinak velmi jednoduchou záležitostí, kde nemusíme hledat žádné složitosti. Pouze u velkých nákladů je potřeba mít plně zautomatizovaný tisk, pro urychlení práce
  • Výroba TF tak není nijak náročná, což je v tomto případě výhodou