Ofset

Historie

Jde o tisk z plochy. Nástupce Litografie, v roce 1907 byl sestaven první ofsetový stroj. Ofsetový tisk se vyvynul z kamenotisku, který vynalez Alois Senefelder. Jeho expanze nastala v 60. letech 20. století. Pro zhotovování tiskových forem pro tisk z plochy se používal litografický kámen. resp- solhofenský vápenec. Klasický (konvenční) ofset využivá jako jediný vlhčící roztok. Ofsetový tisk se zpravidla charakterizuje jako tisk z plcohy (ve skutečnosti je zde však relief způsobený emulí cca. 2µm).
Ofset pak jediný využívá vlhčící plochý roztok. Jedná se o tisk nepřímý, díky přenosovému válci a tiskne se z plochy.

Tiskový stroj

Vlhčící systém: zvlhčování netisknoucích míst na tiskové formě (hydrofilní), tisknoucí místa vodu odpuzují (hydrofobní). Účelem vlhčícího zařízení je nanést stejnou vrstvu filmu na tiskovou desku. U vlhčícího roztoku převažuje voda.

  1. Nedostatečné vlhčící - barva se může zachytit i na netisknoucích míst
  2. Nadměrné vlhčení - snižuje se optická hustota

Barevník: skládá se z barevnice, jejíž součástí je válec „duktor” k němuž je přistaven segmentovaný dělený nůž (s nímž lze regulovat barvu v jednotlivých zónách). Dalším válcem je „lízač” převádí barvu do barevníku.

 

Tiskové desky

Kovové desky se nejdříve umísťovali na plochu, až později se upínali na válec, stále se jednalo o přímý tisk. 3 způsoby přenosu na tiskovou desku:

  • Klasický - osvícena pomocí filmů, které jsou namontovány na arch. Nevýhody: čas, náročnost
  • CTP - deska osvícena přímo z dat z PC. Výhoda: nepotřebujem film, ani ruční montáž
  • DI - osvit přímo v tiskovém stroji, nejrychlejší, nejpřesnější ale nejdražší

Zinkové desky (nejstarší) - bylo využito dobrých kvalit zinku. Zinek ve vlhku koroduje tedy po čase přijímal barvu i na netisknoucí místa. Výhoda: vícenásobné pouzítí.

Vícekovové desky - využívaly se vlastnosti jiných kovů, tisknoucí místa z mědi a netisknoucí z chromu.
Výroba:

  1. Deska se ovrstvila světlocitlivým roztokem
  2. Vloží se do kopírovacího zařízení a umístí se předloha
  3. Následuje osvit
  4. Neosvětlená místa se vyvolají vývojkou
  5. Provede se retuš
  6. leptání
  7. deska se omyje vodou
  8. odstraní se tuš. Lak
  9. deska se zakonzervuje roztokem z arabské gumy

Začalo se využívat hliníku, díky tomu, že je pokryt oxidační vrstvou a má dobrou tvrdost, nekoroduje. Povrch hliníku se musí zdrsnit. V současné době se dodávají předcitlivělé.

 

Přecitlivělé desky

Jsou upraveny a na jejich povrch se nanáší světlocitlivá kopírovací vrstva. S deskou je nutné pracovat v temné komoře nebo v bezprašném prostředí. Světlocitlivá vrstva se nanáší v tekuté vrstvě na nekonečný pás, teprve po usušení se nařeže na požadovaný formát. Hrany nesmí být ostré aby nepoškodili gumové potahy.

 

Halogenydo stříbrné desky

Vysoká citlivost. Není nutný zdroj o vysokém záření (výkonu). Široká spektrální citlivost - vysoké rozlišení, tiskové formy pracují - jsou exponovatelné v různých vlnových délkách. Osvit probíhá fialovým světlem bubnových osvitových jednotkách vnitřní činnou plochou nebo plochých osvitových jednotkách.
Výdrž těchto tisk. forem na hliníkové podložce je 300 tisíc výtisků bez možnosti vypalování na polyesterové podložce do 20 tisíc výtusků. Nevýhoda je nutnost manipulace při žlutém světle a chemické odpady. Pozitivně a negativně pracující desky.

 

Fotopolymerní desky

Osvit laserovými diodami s fialovým světlem

  • horší rozlišení než AGX
  • vyšší energetická náročnost
  • manipulace při žlutém světle
  • výdržnost 200 tisíc výtisků z možností vypálení a tím zvýšení výdrže

Osvit osvitových jednotkách s vnitřní činnou plochou nebo plochých osvitových jednotkách

 

Termální desky - termální desky první generace

Jsou k dispozici jako pozitivní a negativní. K osvitu se používá laserových diod 830 nm. Osvit probíhá v osvitových jednotkách bubnových vnitřní činnou plochou. Tyto tiskové formy mají dobře definované tisk. body s dobrou hranovou ostrostí a vysokým rozlišením. Po expozici následuje vyvolání ve vývojce nebo v čisté vodě.

 

Termální desky - termální desky druhé generace

U těchto se využívá ablačního postupu, existuje celá řada variant. Existují termální desky na principu toho, že kopírovací vrstva obsahuje částice citlivé na teplo, které se při osvitu laserrem nataví „připeče” k podložce. Tato místa jsou pak netisknoucí.

Vlhčení a vlčící soustava

Technologie ofsetového tisku zvlhčením

Tenký film vlhčícího roztoku pokryje netisknoucí místa, tisková barva pokryje ty tisknoucí. Při rychlém rotačním tisku dochází k emulgaci vlhčícího roztoku do tiskové barvy. Ve skutečnosti se tedy netiskne tiskovou barvou, ale emulzí.

Vlhčící zařízení

Jeho úkolem je nanést na povrch celí tiskové formy rovnoměrně vlhčící roztok. Při tom dochází přenesení části vlhčícího roztoku do barevníku a zajišťuje se stabilní emulze. Po dosažení rovhováhy (barvy x vlhčícího roztoku) nesmí dojít k jejímu kolísání.

Vlhčící roztok se skládá z:

  • odpěňovače
  • pH regulatory
  • fungicidy
  • biocidy
  • antikorozní látky
  • vody
  • IPA

Barevník

Skládá se z barevnice, jejíž součástí je válec zvaný "duktor", jehož otáčky lze regulovat a k němuž je přistaven segmentovaný dělený nůž, tím lze regulovat barvu v zónách - odtud zónová barevnice.

Dalším válcem barevníku (první válec za barevnicí) je tzv. lízač (klinkač) ten převádí barvu do barevníku, kde dochází k jejímu štěpení a kde se rověš vytváří zásoba barvy.

Rozerové válce

  • Jsou potažené pryží
  • Mají axiální pohyb
  • Minimalizují riziko šablonování

4 navalovací válce

Přenáší barvu na tiskovou formu v požadovaném množství. Barevbáj bývá temperován (duté válce) s protékající kapalinou. Shanou je udržet konstantní teplotu, aby se udržela rovnováha barva, vlčící roztok. U bezvodého ovsetu je to nezbytné.

Konvenční desky a jejich výroba

S touto otázkou souvisí z jiných otázek, co můžete zmínit

Litografie