Písmo

Písmem rozumíme znaky, které mají sloužit k trvalému zaznamenávání myšlenek a skutečností. Je časově i místně nezávyslé na píšící osobě.

Historický vývoj písma

Předpokladem pro přečtení písma a porozumění obsahu, je nejenom znalost jednotlivých znaků, ale i znalost řeči v niž je text napsán.
Za předchůdce písma, jako prostředku sdělení myšlenky, časově i prostorově vzdáleným osobám považujeme kresbu, výřez do dřeva, rytiny a uzliny provazem . Při sledování vývoje tisku a písma rozeznáváme 2 hlavní období, která jsou od sebe neoddělitelná a navzájem se ovlivňují.

1. Předhistorické:

V sobě zahrnuje vznik předchldce písma

Kresby
Piktogramy - zjednodušené kresby, z nichž vzniklo obrázkové písmo
Ideogramy - dodnes používáme např. loga firem, navigační značky, dopravní i turistické značky...

2. Historické období:

Vznik ručně psaného nebo kresleného písma, kovové sazby, tiskových technik (19. a 20. století), moderní písmová forma.

Přehled vývoje písma

Rosetská deska

Konfrontace řeckého překladu s té doby nečitelném hieroglifickým textem umožnila rozluštění hieroglifů
Čedičová deska s textem v 3 písmech hieroglyfické, hieratické a řecké. Sloužila jako překladový slovník.

Font a kód

V současnosti je text v předtiskové přípravě zpracováván téměr výhradně elektronicky.
Písmo je v počítači určeno dvojicí vlastností: kódem a fontem.

Tvar písmene určuje font. Že se jedná pokaždé o určené písmeno např. „a” určuje kód.
Font je soubor, který obsahuje v podstatě sadu obrázků písem.
Text sám je uložen jako sada čísel + informace o použitém fontu.
Počítač nalezne nejprve patřičný soubor fontu a v něm podle daného čísla patřičný obrázek znaku, který zobrazí.

Kódová tabulky

Popisuje jaké písmen patří ke kterému číslu.
Nejzákladnější kódovou tabulkou je tabulka ASCII, která každému písmenu přiřazuje 7 bitů., obsahuje tedy 128 hodnot (2^7) a tedy 128 písmen.

(

)

;

[

]

{

}

DEL

Jedná se o malé znaky anglické abecedy, deset číslic, základní interpunkce (čárky, tečky) a řídící znaky v textu (konec řádku apod.). Později byla ASCII tabulka rozšířena o jednu binární číslici, čímž se zdvojnásobil počet možností (2^8 = znaků). Prvních 128 znaků se u různých kódování UNICODE (UTF), které přiřazuje každému znaku 16 číslic v binární soustavě. To poskytuje 2^16 = 65 536 znaků. V typografii jej podporují Open Type fonty!

Fonty

Je druhou určující vlastností při uložení písma v počítači. Jde o počítačový soubor, který obsahuje sadu obrázků písma. Určuje tedy vzhled písma (na rozdíl od kódu)

Co font obsahuje:

Obrázky písmen - font může obsahovat pouze jeden řez nebo několik řezů (kurzíva, tučné písmo apod.)

Hinting (instrukce) - napovídá počítači, jak v různých velikostech písmo zobrazovat aby zůstalo čitelné (zjednodušení pro malé velikosti písma).

Metrika - rozměrové informace o fontu, šířka mezer mezi znaky, výška malých mísmen vůči velkým. - rozměrové informace o fontu, šířka mezer mezi znaky, výška malých mísmen vůči velkým.

Fonty rozdělujeme na rastrové (bitmapové) a vektorové. U rastrových fontů je obrázek písma složen z pixelů podobně jako u fotky. Vektorové fonty jsou definovány pomocí křivek. Vektorové fonty se dnes používají prakticky výlučně.

V současnosti používané typy fontů (všechny jsou vektorové):

Type 1 (Type 3) - nejstarší varianta, font tvoří několik souborů (dosud rozšířené na počítačích Apple)

True Type - soubor s příponou .ttf (rozšířené na Apple i PC)

Open Type - nejmodernější s příponou .ttf nebo .otf (vyvinuté společně firmami Apple + Microsoft, je zde podpora kódování Unicode)

Po zhotovení zrcadla sazby je třeba přizpůsobit parametry textu, tedy většinou stylů odstavců. Jedním z nich je stránková zarážka, která se umísťuje na začátek kapitol nebo textu knihy nebo na začátku svazku (vynechání několika prvních řádků). V celé knize musí být stejná a může být zdůrazněná grafickými prvky - linkou, ornamentem nebo iniciálou.

Dalším parametrem je východová stránka. Ta by měla sice obsahovat minimálně pět řádků textu, ale zároveń by to mělo být alespoň tolik, kolik činí stránková zarážka.

Nadpisy, titulky a podtitulky

Se sází stejným druhem písma, jakým se sází základní text, ale větším stupněm. Lze použít i jiný druh písma, který však ladí s písmem celé sazby. Řešení úpravy titulků můsí být jednotné!

Marginálie

Nebo-li okrajové poznámy jsou zpravidla umístěny na vnějších okrajích stránek. Většinou shrnují obsah odstavce nebo jej dále rozvíjejí. Zarovnávají se na praporek (na levé straně na pravý praporek a na pravé straně na levý praporek).

Iniciály

Jsou velká počítační písma, často ozdobná na začátku knihy, kapitoly, odstavce nebo básně. Umísťují se do obrazce sazby a mají účaří shodné s s prvním nebo některým dalším řádkem textu. Text se od oniciály odděluje půlčtverčíkovou mezerou.

Poznámky

Jsou vysvětlujícím textem, který píše autor, překladatel nebo redaktor. Sázejí se zásadně menším stupněm písma. Pro odkazování na poznámky se dříve používala hvězdička (*) a křížek nebo jedna a více hvězdiček. Dnes se požívají horní indexové číslice.

Obrázky

ale také grafy, schémata, tabulky a jiné prvky vložené do sazby musí vykazovat rovněž jednotnou úpravu v souhladu s písmem a úpravou celé knihy. Většina obrazků leží uvnitř sazebního obrazce, vyjímečně jej přesahují nebo jsou na spad. Je-li obrázek obtékán, mělo by toto nastavení být všude stejné. Do velikosti obrázků se při obtékání započítává také popisek.

Problémy s fonty a jejich řešení

Lokalizace

font nemusí obsahovat české znaky (nemusí být lokalizován). Např. písma starších formátů Type 1 a True Type jsou soubory obsahující pouze jednu znakovou sadu, tedy pokud jsou česká, tak českou, v opačném případě máte smůlu. Písma Open Type mohou, ale nemusí naproti tomu v jediném souboru obsahovat několik sad znaků (anglické, české, ruské, asijské,...). Např. firma Adobe označuje fonty s kompletními sadami přídavkem „Pro”, tedy Minion nebo Minion Pro.

Pozor na tzv. substituci, tedy automatické nahrazení fontu, která na počtači chybí jiným. Rovněž může být problém s platformami, kdy na některé font být nemusí být zobrazen. Pouze Open Type fonty lze bez problémů přenášet mezi platformami a pracovat s nimi. Pokud není zbytí, je nutné problém fontů řešit buď vložením písma do PDF formátu nebo jej převést do křivek či rastru, eventiálně konvertovat písmo pomocí programu Trans Type.

Při přenosu formátovaného textu z počítače na počítač mohou nastat tyto problémy:

na koncovém počítači není odpovídající font
na koncovém počítači je písmo shodné s témto názvem:
- je to jiná verze stejného písma
- je to stejné písmo, ale od jiného výrobce
- je to stejné písmo, ale není počeštěné
- je to uplně jiné písmo pod stejným názvem

Tento typ problémů lze řešit:

posíláním (přenášením) souborů fontů spolu s dokumentem, což je naprosto běžný postup a relativně bezproblémový zvláště u fontů otf.
převodem písem do podoby obrazu (na křivky či rastr). Zde nastává problém, že písmo ztrácí charakter textu a nelze přepisovat a u rastrovaných fontů nelze ani měnit velikost písma.
vkládáním fontů do dokumentu (setting, subsetting - např. pro nadpisy, embedding)
posíláním informací o použitých písmech včetně informací o výrobvi a verzi
kontrolovat písma na všech vázích výroby

Po vytvoření PDF dokumentu doporučuji fonty překontrolovat. V Afobe Akrobatu ve vlastnostech dokumentu - písma (CTRL + ALT + F)

Problémy s existujícím fontem:

font nemusí jít použít ve všech aplikacích (chyba aplikace či fontu)
font nemusí jít použít v různých verzích stejné aplikace (chyba aplikace či fontu)
část fontu nemusí jít použít v některých aplikacích či verzích OS
font se může v různých aplikacích zobrazovat různě
font se může jinak zobrazovat jinka a tisknout (vysvítit)
ve fontu se zobrazuje špatně jen některé znaky (ť, ď, obvykle chyba fontu)
stejný font na stejném počítači má v různých aplikacích různé jméno (chyba aplikace nebo fontu)

Jak řešit tento typ problému:

používat kvalitní fonty
používat kvalitní aplikace
používat vyzkoušenou kombinaci aplikací a fontů
pro jistotu vytisknout kontrolní sadu písmem z různých aplikací
kontrolovat písma ve všech fázích výroby

Kvalitní fonty jsou dodávané s profesionální aplikací nebo zakoupené (URW, Aodobe Type library, Střešovická písmolíjna). U stažených fontů z internetu neexistuje žádná záruka.

Charakteristika písma

nejdůležitější: estetika a čitelnost (ovlivnuje velikost, proklad mezi znaky).

Čitelnost písma se nejvíce podílí horní polovina znaků. Hůře čitelná jsou lineární a bez serifová. Lépe čitelná jsou Antiková písma - jejichž patky dobře vedou oči a jsou dobrou pomůckou pro rozpoznání znaků.

Typometrické systémy

Piere Simon Fournier (1737) – první typometrický systém 

Francois Ambroise Didot (1774) – systém upřesnil – 1m=2660 bodů

Anglická - monotypová

1 stopa	30.27 cm	(1 stopa)
1" palec	2.54 cm	(12 palců)
1 čárka	0.353 cm	(12 čárek)
1 pica	4.23 mm	(6 bodů)

Pařížská - didotova

1 stopa	32,48 cm
1" palců	2,54 cm
1 čárka	0,376 cm
1 cicero	4,513 mm

používá se v klasické sazbě ve většině evropských zemí

metrický systém

Obdélníkový tvar – výška ku šířce √2:1 formáty získáme dělením delších stran(přehnutím)

formáty – základní: A0=841 x 1189, S=1m²   – doplňkové: B0=1000 x 1,414²  C0= 917 x 1297

Hrubý formát=označení archu před ořezem

Základní písmová osnova

Pomylsná soustava vodorovných Přímek, které určují výškové proporce písma

Typografické pojmy, kresebné znaky

Písmová osnova

Verzálky ~ majuskule - velká písmena abecedy (Uppercase, all caps)
VERZÁLKY
Minusky ~ minuskule - písmena malé abecedy (lowercase)
minusky
Kapitálky - velké písmena abecedy, zmenšených na střední výšku písma, tedy ve velikosti malých (small caps)
Střední výška písma - výška mínusek (malé písmo - mínuskule)

Přetah – u některých znaků oblý tah nebo ostrý vrchol mínusek či verzálek přesahuje některou z dotažnic (např. q, O, b, B, d, p, m)
Dřík - hlavní přímý tah písma (kolmý nebo šikmý), nemají je všechna písma
Serify (patka) – příčné zakončení tahu písma (rovné, šikmé, prohnuté, geometrické)
Oblé tahy – náběh a oko
Bříško písmene - oválný nebo kruhový tah tvar písmene napojený na dřík
Hlava písmene – horní zakončení dříku minusek (p, t, k)
Vrchol písmene – ostré spojení dvou přímých tahů v místě spojení
Příčka – vedlejší tah vodorovný nebo přímý
Konturové písmo – kresba písmovéh znaku, tenkou čarou v jeho základním obrysovém tvaru
Stínový tah a stínování – zesilování nebo zeslabování tahu písma, s kolmou nebo šikmou osou
- Statická - má svislou osu symetrie
- Dynamická - šikmá osa symetrie
Tah – tah písma rovný, šikmý nebo oblý
Duktus – vyjadřuje tloušťku tahu písma k poměru k jeho výšce
Pata písmene – dolní zakončení dříku minusek

Druh písma

písmo s vlastním názvem a kresebnými znaky (Times, Courier, Arial)

Řez písma (kresebná verze):

Obyčejný řez (regular)
Kurzíva (kurziv, obligue, italic)
Polotučný (demi, semibold)
Tučný (bold, extrabold)

Kombinování písem

1. Kombinace podobných písem je častím nešvarem ametérů, kteří nepoznají rozdíl mezi písmy. Je to nejenom zbytečné, ale je to selhání typografa. Arial, Helvetica.

2. Kombinace 2 druhů antikvy absurdní, nevkusné. Nevhodné je kombinovat antikvy z různých dib vzniku. Např. Renesanční garamon a Klasický bodoni.

3. Kombinace písem zcela odlišných může působit dobře, důležité je, aby tato písma měla podobnou výšku mínusek a versálek.

4. Kombinace mnoha písem obvykle nevhasné a nevhodné na běžných tiskovinách např. letáky, noviny apod. Jen vyjímečně lze použít na plakáty.

Čitelnost písma ovlivňuje

Kromě estetických požadavků. je nejdůležitějších vlastnost jeho čitelnosti.

Velikost, stupeň písma
Proklad - volný prostor mezi řádky a mezi jednotlivými písmeny
Podobnost a odlišnost znaků
Vnitřní a vnější prosvětlení písma
Rozdíl v tloušťce vertikálních a horizontálních tahů (duktus)
Délka horního a dolního dotahu
Šířka proporce písma
Mezislovní mezery
Sklon kurzívy - čím větší zkosení, tím je písmo hůře čitelné
Střední výška písma
Délka řádky
Diakritická znaménka a ozdobné prvky
Zabarvení a jakost papíru a barevný tón tiskové barvy
Kontrast mezi podkladem a barvou písma (Minimálně 80%)
Intenzita osvětlení (do tmy dávat modré odstíny)

Klasifikace písem

Pro lepší orientaci v tiskových písmech vzniká potřeba jejich rotřídění (klasifikace). Znalost základní klasifikace písma nám umožňuje vybrat vhodné písmo a vyvarovat se chyb při jejich kombinaci. Klasifikace dělí písma podle stylu seskupuje ta, která se podobají, což lepší přehled v novým písmech odvozených. s klasických či novodobějších vzorů, jejich modifikaci a třídí je pro lepší katalogizaci (evidenci, zařazení) na zakladě číselného kódu. Československá klasifikace Jana Solpery.