Historie knižní vazby

Papyrus

Jeden z nejvýznamnějších materiálů objeven před 3000 lety byl papyrus. Pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály (hliněné, dřevěné, kovové, voskované destičky).

Získával se z trojklanné rostliny šáchor papyrodárný. Používal se do prvních století našeho letopočtu. Princip spočíval v kolem kladení rostliny na sebe pruhy lýka této rostliny a zaklížením vlastní šťávou. Tyto pruhy dosahovali délky 6 až 10 metrů a šíře 20 cm. Navinovali se do svitků (rolutus).

Začátkem našeho letopočtu se začali svitky rozřezávat na dvojlisty a vkládali se do sebe. Vznikla tak po spojení ve hřbetu knižní forma tzv. knižní kodex. To nebylo nejpraktičtější řešení, proto se hledalo něco vhodnějšího a našlo se řešení. Spočívalo na vložení 2, 3, 4 složek do sebe, které se řadily do sebe a spojily se šitím - vznikla kodexová kniha.

Jako materiál se začal používat pergament (až do 7. století souběžně s papyrem). Tyto vazby byly chráněny dřevěnými deskami potáženými plechy drahých kovů, zdobeniny zlatnickým způsobem, slonovou kostí a drahokamy.

Za předchůdce kodexu a tedy dnešního typu knižních vazeb se považuje dřevěné destičky, spojené dřevěnými pásky (bylo možné použít kovových proužků na pergamenu). Tyto destičky byly pokryty voskem a měly vyvýšeny okraje, informace se ryly rydly.

Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem italským. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do 18. století.

V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu).

5. - 11. století.

První potahované knižní desky se v Evropě objevily už v románském období, neboť některé dochované exempláře pocházejí z 9. století. Jednalo se o knižní desky zhotovené z dřevěných přířezů potažených kůží a bohatě zdobených kovem zlatnickými technikami. Knižní bloky těchto knih jsou pochopitelně zhotoveny ještě z pergamenových listů, nikoliv z papíru. Ale ještě v pozdějším románském období začaly klášterní knihařské dílny používat k potahování knižních desek kromě kůže už také vzácné textilie.

Celý středověk je ve znamení těžkých vazeb z dubových, bukových, lipových či smrkových prkének. Desky knižních vazeb byly zhotovovány z dubových, bukových a později i lipových a smrkových prkének potahovaných tlustšími přírodními kůžemi, ponejvíce hovězinami, teletinami a vepřovicemi, ale používán byl i takzvaný semiš z jelenice a skopovice.

Na zdobení se používala malba ryty či řezba využívalo se zde stříbra či zlatých plíšků ke zlatnickému zdobení. V případě luxusních, honosných knih se nebáli ani perel nepohrdli ani slonovou kostí. Pozdějším románském období závislosti na území bylo využíváno luxusních textílii, jakožto potahového materiálu (i kůže).

Pergament byl materiál lůzy. Kování je jasným znakem gotických vazeb. Tato kování bylo mosazné, bronzové, železné. Nárožnice (kovové rožky), které mají puklu (vypouklá pukla v nárožnici). Dalším typickým gotickým prvkem jsou řemeny, někdy opatřeny zámky, jako výzdobná technika se využíval slepotisk.

• Knihy opatřeny dřevěnými deskami, které byly připevněny ke kniž. bloku koženými nebo pergamenovými proužky.
• Zdobení (malba, rytí, řezba, stříbro, zlaté plíšky, filigrán).
• Luxusní honosné knihy zdobení perlami a sloní kostí, později dokonce i luxusními látkami i kůží.
• * Celý středověk těžké vazby (dubové, bukové, lipové a smrkové prkénka).

Knihy s pevnou nebo také tuhou vazbou, provázejí lidstvo už řadu století. Knižní vazba s tvrdými deskami se dokonce objevila dávno před vynalezením knihtisku, kdy knižní blok tvořily svázané ručně popsané listy pergamenu nebo už papíru, a postupně pak vytlačila skladování rukopisů ve svitcích.

12. století-16. století. Kompozice gotických vazeb je jednoduchá. Spočívá v lince či rámu. Využívá se řezby nožem do hověžiny. Sáčková vazba - vhodné pro knihy malých rozměrů, měkká látka nebo kůže přesahovali dolní hranu knihy cca. o výšku knihy. Tento přesah sloužil k uchycení ke knoflíku nebo pasu, nebo se dal na nich udělat uzel. Vazba s chlopněmi - měkká kůže přesahuje přes boky knižního bloku a obaluje je jako balík.

Místo dřevěných prkének začaly být na zhotovování knižních desek používány přířezy z lepenky a potahové vepřovice a těžké hověziny nahradily lehké barvené kůže telecí, skopové a kozinky. Mnohem častěji začal také být k potahování knižních desek využíván pergamen. Různé druhy kůží zůstaly nejpoužívanějším potahovým materiálem na knižní desky i v období baroka, a teprve rokokové vazby přinesly další podstatnou změnu. K potahování knižních desek začínají být mimo mořených kůží ve velké míře využívány i textilie, konkrétně hedvábí, brokát a zejména samet.

14.–16. století.

Knižní blok je zaoblován, desky knižního bloku přesahují. Ustupuje kování, řetězy, pukly, zámky, nárožnice přetrvávají, řezání do kže je na ústupu. Objevují se i kapitálek, používá se zlacení lístkovým zlatem.

Kompozice rens. vazeb.

Výzdoba byla soustředěna hlavně na přední stranu vazby, méně na zadní, hřbet bývá prakticky nezdobený. U českých vazeb se využívají vazby 3 kompozice.

1. Rámová kompozice - základem je linka a váleček, osnova je tvořena obdélníkovým rámem (několika), střední pole zůstává prázdné, někdy vzorové razidlo.
2. Dominantová kompozice - je příznačná pro zlacené vazby, je umístěna na středu přední desky, tvar je čtverec, obdélník, kruh, kosočtverec. Je zpravidla ražen raznicí. Razilo se do před tlačeného reliéfu kůži plátkovým zlatem. Z hlediska figurálního motivu ve světců, antických klasiků. Pomalu začíná používat prvku renesance. Začíná se uplatňovat středověká ražba suprakapros = označená vlastní knihy.
3. Smířená kompozice - kombinace obou předešlých kompozic.

Vedoucí postavení mají Itálie, Anglie a Francie, přičemž Francie se stala vzorem ve vazbách pro ostatní země. Hřbet je zaoblený z vystupujícími vazy, předsádky jsou barevné, používali se škrobové, mramorované, tištěné ba i zlacené, složené s květinovými a figurálním motivem. Renesanční spony jsou nahrazeny bočními nepřesahujícími přední desku a uzavřený trnem. Výzdoba desek je realizována zlatem a kompozice je převážně smíšená. Na rozdíl od renesance je hřbet bohatě zdoben zlatem.

Bohatě zdobeny zlatem, převládají ornamenty vycházejí z lastury, později se převádějí do abstraktních tvarů, plamenů. Středovou dominantou je zpravidla figurální motiv, svatováclavský jezuitský atd. Potahy jsou mořená kůže, používaly se drahé kovy, drahé kameny, perly. Rokoko přechází na zač. 19. stol do střízlivého klasicismu (empíru), potah mořená kůže, zdobení zlatou ražbou v podobě rámečku, motivy kopírují antiku (vázy, květiny) ve středu bývá supralibros, pouze hřbet bývá bohatě zdobený.

Přibližně do pol. 19. století zůstává knižní vazba individuálním řemeslným výrobkem. Knižní blok a knižní desky byly zpracovány od počátku společně nebo byly přířezy a hřbetník nasazený ke knižnímu bloku předem a následně potaženy. Začíná industrializace. Jako materiál se začíná užívat knihařské plátna r. 1825 z Anglie. Knižní desky se začínají zhotovovat zvlášť, pak se následně zhotovuje knižní blok. Začínají se uplatňovat stroje, které práci zlevnily a zrychlily a kvalita šla nahoru např. řezačka.

Přechod z 19. do 20. století je doprovázen sériově vázanými knihami tzv. mluvícími vazbami (tyto vazby měly na desce obraz či symbol označující obsah knihy). Tyto obrazy byly bohatě lemovány knihařskými technikami. Předsádky bývaly z kvalitních papírů či kartonů. Signování grafickým znakem či jménem knihárny na zadní straně (desce) řazené uprostřed. Mluvící úlohu vazby přejal postupně přebal knihy, který se stal nedílnou součástí knihy až do dnešní doby. Má význam ochranný, propagační i reklamní. Později tento byl kalandrován, lakován či laminován. Výzdoba desek 2. pol. 20. stol probíhala výlučně průmyslově a je střídmá. Ražba se provádí zlatou (poslední době eloxovaný hliník) nebo stříbrnou fólii.

Související