Tiskové technologie

Tisk z výšky

Tisknoucí místa jsou vyvýšená. Na podobném principu fungují razítka.

• Knihtisk
• Flexotisk

Tisk z plochy

Tisknoucí prvky jsou ve stejné úrovni s prvky netisknoucími a liší se od sebe jen fyzikálně-chemickými vlastnostmi povrchu.

• Litografie
• Ofset
• Světlotisk

Tisk z hloubky

Tisknoucí prvky jsou pod úrovní prvků netisknoucích.

• Tamponový tisk
• Hlubotisk

Průtisk

• Sítotisk

Princip tisku

Další pohled na dělení je z hlediska přenosu barvy.

Tisk přímý

zde dochází k 1 přenosu barvy, tisková forma je nečitelná

R -> R

Tisk nepřímý

tisk nepřímý – zde dochází k přenosu barvy nepřímo přes další médium (válec, tampon). Tisková forma je čitelná

R -> R -> R

Je vynálezem Johannese Gutenberga z roku 1440, je považován za nejstarší novodobou tiskovou techniku. Do 70. let minulého století byl nejpoužívanější tiskovou technikou. Nástupem výpočetní techniky byl postupně nahrazen ofsetem.

Principem je přenos barvy z vyvýšených míst tiskové formy na potiskovaný materiál pomocí tlaku. Knihtisk je přímým tiskem na potiskovaný materiál, patří sem archové příklopové stroje, archové rychlolisy a stroje pro rotační knihtisk. Setkáme se však i s nepřímým knihtiskem využívajícím přenášecí válec podobně jako ofset.

Knihtisk je použitelný k tisku knih, novin, časopisů, merkantilů a používal se také k potisku obalů dokud nebyla kvalita flexotisku na dostatečně vysoké úrovni..

Tisková forma může být kovová, v případě dřevoritu dřevěná, gumová, plastová, fotopolymerní

[Související: Flexotisk]

Je technikou vzniklou na konci 19. století. Dnes se jedná o druhou nejpoužívanější tiskovou technologii zažívající od 90. let minulého století obrovský rozvoj.

Flexotisk pracuje na přímém rotačním principu. Tisková barva je na potiskovaný materiál přenesena přímo z povrchu elastické formy. Tiskové stroje mohou být uzpůsobeny k potisku archových materiálů nebo materiálů v kotoučích. Mohou být s tiskovými jednotkami za sebou, s více formovými válci kolem jednoho tlakového válce nebo také kombinované.

Flexotisk již od počátku sloužil hlavně k potisku obalů a balících materiálů. Je jím možné potiskovat největší škálu materiálů, často takové, které jinou technikou potiskovat nelze.

[Související: Grafické techniky: Litografie]

Je technikou vzniklou na přelomu 19. století. Dnes je litografie využívána pouze v grafické umělecké tvorbě.

Litografie používá formy bez jakéhokoliv reliéfu. Formou je vyhlazený bavorský kámen. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou v jedné rovině. Tisknoucí místa jsou tvořena mastnou tuší,na kterých ulpívá tisková barva. Poté následuje přímý tisk na papír.

Litografie byla v 2. polovině 19. století využívána jako ilustrační technika, jež doplňovala knihtisk. V dnešních tiskárnách však nemá zastoupení, je tedy dnes pouze uměleckou technikou.

[Související: Ofset]

Vznikl na začátku 20. století jako nástupce litografie , využívající místo kamenných desek hliníkových desek. Od té doby se však stal nejvyužívanější tiskovou technikou.

Ofset je nepřímým kotoučovým tiskem z plochy. Na formový válec s upnutou deskou je nanášena barva, která je pomocí přenosového válce s gumovým povrchem přenesena na potiskovaný materiál. Kromě konvenčního uspořádání je možno využívat i uspořádání s více válce - čtyř a pětiválcové systémy a systém satelitní. Tiskové stroje mohou mít také přídavná zařízení, jako třeba lakovací jednotky.

Ofsetem lze potiskovat jak archové, tak kotoučové rovinné materiály, např. i plech. Tato technika je využívána k potisku širokého spektra produktů - od novin a časopisů po knihy a různé merkantily.

[Související: Hlubotisk]

Je spolu s knihtiskem jednou z nejstarších tiskových technik. Za její vynalezení se zasloužil roku 1890 Čech Karel Klíč. Jedná se o časově i finančně velmi náročnou techniku.

Hlubotisk je technikou tisku z hloubky, tím pádem jsou tiskovými místy prohlubně hlubotiskového válce. Může se jednat o tisk přímý - barva je nanesena na hlubotiskový válec (respektive do prohlubní) a poté přenesena na potiskovaný materiál, ale také o tisk nepřímý - barva je z hlubotiskového válce přenášena přes přenosový válec. Hlubotisk je možné rozdělit na:

• klasický - má nejlepší barevný rozsah ze všech tiskových technik.
• autotypický
• potoautotypický

V současnosti se jedná pouze o tiskové stroje kotoučové. Dosahují vysokých výkonů, krátkých přípravných časů a podobně jako ofset se vyznačují vysokého podílu elektronických řídících a kontrolních systémů.

Klasický hlubotisk se využívá k tisku vysoce náročných obrazových předloh jako fotografií, není vhodný pro text a všechny typy pérových předloh. Uplatnění autotypického a poloautotypického hlubotisku je poměrně široké, od časopisů a barevných katalogů až po tisk obalových prostředků.

[Související: Tamponový tisk]

Je technikou vynalezenou Edwardem Owenem v USA na začátku 20. století. Silný rozvoj zaznamenala za 2. sv. války při potisku armádního materiálu, zásob a podobně.

Sítotisk je technikou průtisku, čímž se odlišuje od ostatních technik' Jeho princip je založen na protláčení pastovité tiskové barvy skrze průchodná místa šablony.

Sítotiskové stroje existují plošné nebo rotační. Díky široké škále materiálů a povrchů, potisku 3D předmětů vznikla řada různých konstrukčních možností sítotiskových strojů.

Sítotiskem lze potisknout papír, karton, lepenku, všechny druhy plastů, kovy, sklo, porcelán, dřevo, textil atp. Od toho se odvíjí jeho využití v textilním, sklářském nebo keramickém průmyslu, elektronice, na obalový materiál, bilboardy a světelné reklamy. Lze jím potiskovat rovinné materiály i trojrozměrné předměty pravidelného tvaru (např. láhve, hrnky...)l Lze použít i v případech, kdy by se použití jiných technik ekonomicky nevyplatilo.